Takto upravená část zahrady  se bude dobře vyjímat jak v malých zahrádkách tak i  ve velkých zahradách přirozeného charakteru.

Vřesoviště ovšem vyžaduje  zvláštní umístění. Je to místo s jemnými barevnými tóny, omšelými kameny, travinami, pařízky.

Kyselá půda

I když samotná údržba vřesoviště není nijak náročná, jeho založení zas tak jednoduché není. Nejdůležitější je kyselost půdy - optimální je propustná písčitá půda s pH 4-5. Problém mohou způsobit i různé nároky vřesovištních rostlin - některé jsou suchomilné, jiné vlhkomilné. Proto je dobré příslušnou část vřesoviště umístit do polostínu, aby v létě nepřesychala. Méně výživné půdy je třeba přihnojit hnojivem (bez obsahu vápníku). Hnojiva, která nejsou speciálně určena pro vřesovištní rostliny, nedoporučujeme, protože koncentrace živin v nich neodpovídá charakteru vřesovištních rostlin.

Vřesoviště může tvořit samostatnou zahradní partii nebo bezprostředně navazovat třeba na skalku. Má mít nepravidelný tvar s jemným výškovým členěním terénu; vzniknou tak suchá i vlhčí místa, která vyhoví rozdílným požadavkům rostlin. Na základ položíme vrstvu rašeliny, promísené s nevápněnou zeminou a pískem. Nejlepší je takto připravit půdu na podzim a osázet na jaře. Pokud si však pořídíte už zakořeněné rostliny v kontejnerech, pak lze založit vřesoviště kdykoli v průběhu vegetačního období.

Rostliny

Pro výsadbu volíme nižší a kompaktnější druhy, než se vyskytují v přírodě, sázíme je o něco hlouběji, než rostly původně, a dobře přitlačíme, aby nevysychaly a v zimě nepřemrzaly. Čím menší plocha bude k dispozici, tím skromnější by mělo být jejich druhové zastoupení a barevná pestrost. Čerstvá výsadba bude chtít bohatou zálivku (dešťovou vodou) a dostatečný přísun vláhy i přes léto. Mulčovací vrstva, nejlépe drcená kůra pomůže udržovat stálou vlhkost a zabrání prorůstání plevelů.

Základem vřesoviště je vřes obecný a různé druhy vřesovců. Větší skupinky jedné barvy listů nebo květů by měly tvořit půdní kryt. Jinak střídáme tmavě kvetoucí se světle kvetoucími a vybíráme přitom rostliny s různou dobou kvetení, aby bylo vřesoviště působivé po celý rok. Jeho romantická krása a pestrá hra barev nejlépe vynikne v kombinaci s většími kameny, drobnějšími keříky (janovec, medvědice, brusinka či borůvka), některými trvalkami (např. divizna a rozchodníky) a okrasnými trávami (kostřava, ostřice aj.)  Do řepoviště umístíme i vyšší rostliny: např. rododendrony s drobnými  či  jelínkovy azalky nebo jim podobné bochníkovité keříky pěnišníků ze skupiny DiamantVhodné jsou i některé kručinky (např. druh Genista tinctoria) a do pozadí čilimníky (Cytisus x praecox). Oživení přinesou plody brusinek nebo libavky poléhavé (Gaulteria procumbens).  Možné je vysadit i  drobnolisté  dřeviny jako je vrba plazivá (Salix repens),  bříza zakrslá (Betula nana), a některé trávy - kostřava sivá (Festuca glauca).

Kulisu na okrajích mohou tvořit zakrslé borovice, poléhavé jalovce či zerav, z listnáčů například dřišťál nebo brslen a v pozadí samozřejmě zakrslé a drobnokvěté odrůdy pěnišníků (rododendrony a azalky).

Pravidelný řez je důležitý

Ve vřesovištních oblastech se zvířata na pastvě sama postarají o potřebný každoroční sestřih keříků. Není-li vřes pravidelně zkracován, trčí dlouhé větvičky vzhůru, keřík je příliš řídký a časem se rozvaluje do stran. Pokud jej sestřihneme pozdě a tudíž  do starého dřeva, pak navíc špatně obrůstá.

To platí nejen pro vřesy ale i pro některé další příbuzné vřesu jako např. vřesovce či dabécie. U druhů kvetoucích v létě je nejvhodnější dobou pro každoroční hluboké sestřihnutí období od poloviny března do poloviny dubna. Druhy, které kvetou v zimě a na jaře, sestřihněte

v polovině května. Odstřihněte všechny větvičky, které odkvetly, až na krátký olistěný kus, a přitom zkraťte příliš dlouhé výhony. V dalších letech je nejdůležitější udržovat porosty nízké, aby neprosychaly a nevymrzaly. Obecně tedy vřesovce pleťové řežeme v květnu, jiné druhy vřesovců a vřes hned po zimě.

Jinak už zbývá jen průběžně odstraňovat případný plevel, choulostivější rostliny na zimu přikrýt chvojím a některé pravidelně zaštipovat, aby si udržely nízký vzrůst a kompaktnost.

Vřesy a vřesovce jsou atraktivní nízké keře dekorativní nejen svým květem, ale i celkovým vzhledem. Patří mezi ně tři rody: Calluna - vřes, Erica - vřesovec a Doboecia. Druh Calluna vulgaris zahrnuje rozmanitost kulitvarů, jež kvetou převážně od poloviny léta do konce podzimu. Na rozdíl od vřesovce, který kvete převážně na jaře.

Vřesy

Vřes (Calluna) je  drobný, vždy zelený keřík s poléhavými a často kořenujícími větvemi a metlicovitě vzpřímenými a rozvětvenými, až 50 cm vysokými větvičkami, jež jsou porostlé střídavými lístky a to tak, že na postranních větvičkách stojí velmi hustě, že se střechovitě kryjí. Jsou čárkovitě jehlicovité, na okrajích silně ohrnuté a svými okraji skoro srostlé, takže jsou zdánlivě duté a na bázi jsou opatřeny dvěma ostruhatými oušky. Drobné, nicí, krátce stopkaté, růžově fialové, řidčeji až bílé kvítky skládají 5 - 15 cm dlouhé, štíhlé a špičaté, konečné a jednostranné listenaté hrozny. Jsou složeny ze čtyřdílného, obyčejně růžově fialového, sudomázdřitého kalichu, který je až 4 mm dlouhý, lesklý a po odkvětu vytrvává, a rovněž čtyřcípé, srostloplátečné, zvonkovité koruny, která je však o polovinu kratší než kalich.

Calluna vulgaris (L.) Hull. -vřes obecný kvete: VII - VIII

Naše domácí rostlina, tvoří nízký keřík, 20-100 cm vysoký, větévky poléhavé, částečně vystoupavé a kořenící, lístky vejčitě podlouhlé, 1-3 mm dlouhé, přitiskle se překrývající, kvítky u původního druhu zpravidla růžově lilákové, uspořádané v hustých, dosti dlouhých (asi do 20 cm) hroznech

- "J. H. Hamilton" (Maxwell & Beale 1935) -vzrůst široký a stěsnaný, do 25-30 cm, květy hustě plné, lososově růžové

- "Mullion" (Maxwell & Beale) -vzrůst drnovitý, polštářovitý, výhony jakoby zpeřené, květy fialově růžové.

Vřesovce

Vřesovec (Erica), původem je z  východních a středních Alp. Je to keř listnatý stálezelený, tvar má polokulovitý, listy přeslenité, listy jehlicovité, květenství hrozen Dosahuje výšky 0.30 m. Rostlina neopadavá. Doba kvetení je leden až duben. Vyžaduje půdu  humózní a propustnou.

"Atrorubra" -květy karmínové, nahloučené, doba kvetení: III, rostliny asi 20 cm vysoké

- "C. I. Backhouse" (Backhouse) -květy světle růžové, květenství řidší, doba kvetení: III- IV

- "King George" (Backhouse 1911) -květy karmínově růžové, od velmi podobné "Winter Beauty" se liší pouze dobou kvetení: III - IV

- "Vivellii" (Theoboldt 1919) -olistění temně hnědozelené, v zimním období bronzové až červenohnědé, rostliny asi 15 cm vysoké, květy temně červené až karmínové

- "Winter Beauty" (Backhouse) -listy drobné, temně zelené, vzrůst velmi stěsnaný a hustý, květy temně růžové, doba kvetení: XII - III

- x darleyensis Bean -vřesovec darleyský kvete: IV - XII

Kříženec E. carnea x E. erigena, tvoří vzrůstné keříky, 50-75 cm vysoké, větévky čtyřhranné, listy v přeslenech po 4, zašpičatěle kopinaté, květy tence trubkovité, světle růžové (u původního křížence)

- "Silberschmelze" (G. Arends 1937) -olistění temně zelené, v zimě poněkud načervenalé, květy bílé, v dlouhých květenstvích, doba kvetení: XII - IV, velmi vhodná k přirychlování

- tetralix L. -vřesovec ladní kvete: VI - IX 

Vřes obecný jako léčivka

Sbíráme kvetoucí nať, (červenec - září). Nať vřesu obsahuje glykosid arbutin, třísloviny, hořčiny, kyselinu křemičitou, saponin a alkaloidy. Droga je bez pachu a má trpce nahořklou chuť. Působí

protizánětlivě, podporuje vylučování moči, zvyšuje vyměšování potních žláz a má svíravé účinky.

Rychle schne, ale snadno také vlhne. Proto se musí uchovávat dobře uzavřené v suchu. Sušení přirozeným teplem je nejvhodnější.

            Lidové léčitelství ji nejčastěji doporučuje při zánětu mezižeberního nervu a při bolesti hlavy. Účinkuje též velmi blahodárně při revmatismu. Vyhání ledvinové kameny a písek a je doporučován při zánětlivých onemocněních močových cest. Má rovněž účinky svíravé a proto se odvaru používalo k vymývání ran.

            Příjemně uklidňuje, má velmi mírný narkotický účinek a navozuje klidný spánek. Již od středověku se traduje užití vřesu proti chorobám sleziny, zevně pak k odkladům na opary, případně na výplachy očí při zánětlivých očních chorobách.

Z natě nebo květu je možno připravovat jarní čajový nápoj, který má příjemnou chuť a na rozdíl od jiných čajů se může pít denně a stále, aniž by způsobil nějaké potíže.

Čaj (nálev) se doporučuje  při ischiasu, zánětu mezižeberního nervu, při bolestech hlavy, při revmatizmu, při zánětu močového měchýře ve spojení se zvětšením předstojné žlázy a při ledvinových chorobách.

Zevně se používá odvar k omývání ekzémů a vymývání ran.

Čaj

 2 lžičky květů nebo zelených větviček (čerstvých nebo sušených) krátce povaříme ve 1/4 l vody. Necháme 15 minut stát, přecedíme a pijeme vlažný 1 - 2 šálky denně při výše zmíněných potížích.

Nálev

 3 lžičky řezané natě (čerstvé nebo sušené) zalijeme večer dvěmi sklenkami studené vody a necháme přes noc stát. Ráno přihřejeme, přecedíme a pijeme jako předešlý.