Zazimování majoránky zahradní

Majoránka zahradní je v našich podmínkách jednoletá, někdy zřídka i dvouletá, příjemně vonící bylinka.

Vědecká zařazení majoránky

Říše: rostliny (Plantae), podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta), oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta), třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida), řád: hluchavkotvaré (Lamiales), čeleď: hluchavkovité (Lamiaceae), rod: dobromysl (Origanum), binomické jméno: Origanum majorana.

Jak udělat, aby majoránka přežila zimu

Před pár lety nám čirou náhodou při mírné zimě přežily majoránky, které jsme opomněli na zahradě. Překvapilo nás, jak se samy na jaře rozrostly, zesílily a kolik z nich bylo v dalším roce užitku. Další zima pro ně byla sice osudná, nepřežily, ale nás to inspirovalo k tomu, abychom zkusili bylinky uchovat živé i do dalších sezon jinak. Před třemi lety jsme více méně náhodou přišli na jednu metodu se zazimováním majoránky zahradní (Origanum majorana). Protože máme tuto rostlinu velmi rádi, krásně voní a své udělá též v polévce a hlavním jídle.

Podzim

Na podzim celé rostliny vyryjeme s velkým kořenovým balem. Přesadíme do dostatečně velké nádoby a přeneseme s podmiskou do světlé a chladné místnosti, kde se teplota pohybuje kolem 10 – 15 °C. Občas nezapomeneme zalít. Majoránky rostou přes celou zimu a my můžeme používat čerstvou nať k přípravě jídel a rostlinu tím neoslabíme, naopak! Na jaře po zmrzlých mužích je znovu vysadíme do volné půdy na slunné stanoviště a pěstujeme jak obvykle. Oproti jednoletce se nám takto přezimovaná rostlina odmění velikým a pravidelným výnosem voňavé natě. Celý pěstební postup takto znovu s příchodem pozdního podzimu zopakujeme. Letos naše majoránky rodí už třetím rokem.

Majoránka v kuchyni

Majoránka je u nás oblíbená rostlina a koření do kuchyně. Používá se v každé domácnosti. Tento experiment nic nestojí, jen zabere trochu času. Máme-li vhodné prostory na světlé chodbě, určitě tento způsob pěstění vyzkoušejte.

Majoránka zdomácněla ve Středomoří, pěstovali ji totiž už staří Egypťané, Řekové a posléze Římané. V době křižáckých výprav do Svaté země, v raném středověku, se rozšířila do zbytku Evropy. Užívá se kterak koření na dochucování polévek, omáček a masitých jídel spolu s česnekem. Ve slovanské kuchyni je nezbytnou přísadou zabíjačkových jídel, dršťkovky, dále pak bramborové polévky (bramboračky) a bramboráku (cmundy). Má blahodárný účinek na trávení a přidává se ke krmi z luštěnin, zelí a podobných tučných jídel. Vyniká zejména se zvěřinou či pečenými játry. Výborně se hodí též do odlehčených salátů ze zeleniny anebo vajec. Užívá se za čerstva i sušena. Přednost má v tom, že neztrácí aroma, to se výborně snoubí s ostatními druhy koření, tymiánem apod. Podporuje tvorbu žaludečních šťáv a povzbuzuje chuť do jídla. Taky působí protinadýmavě. Uvolňuje křeče, posiluje nervový systém a též pomáhá při ženských nemocech, neboť posiluje dělohu. Majoránkový čaj může pomoct při hlavybolu či nachlazení.

Fotky:

1) Takto vypadá rostlina 4 dny po čerstvém razantním ostříhání a před přesazení do volné půdy.

2) Odrhnuté, skoro usušené, lístky z poslední sklizně.

Štítky