S teplým počasím se řada z nás rozhodla zvelebit svůj byt či dům. S tím samozřejmě souvisí také jeho malování. Jak vymalovat byt tak, aby byl výsledek uspokojivý? Na co se zaměřit? Co neponechat náhodě?
Na trhu je k dispozici celá řada vnitřních nátěrových barev – klihové, disperzní s vysokou a nízkou disperzí. Klihové barvy už dnes používá málokdo a jen v nutných případech – jsou totiž zastaralé, časem pouští a jejich sytost vybledne. Modernější disperzní barvy můžeme rozdělit na vysoce disperzní (které mohou být omyvatelné a používají se v místech, kde je třeba omítku více chránit, např. v dětských pokojích) a méně disperzní (které jsou otěruvzdorné, vyznačují se velkou paropropustností a vhodné jsou do běžně používaných místností a prostorů, v nichž se zdržuje vlhkost, i pro sanační omítky), mezi tyto barvy patří i Remal, který má navíc ještě řadu výhod – výborně kryje, je vysoce bílý, snadno zpracovatelný, krásně voní, protiplísňová varianta zamezuje růstu plísní, nevysušuje ruce a je moderní - matný, takže zakryje případné nerovnosti stěny. Obrovskou výhodou ve srovnání se zahraničními výrobky je jeho cena.
Ve chvíli, kdy máme koupenou barvu, je třeba ji na natírání připravit – naředit vodou. Ředí se všechny barvy, ale záleží na jejich druhu. Do vysoce disperzní barvy bychom měli přidat maximálně 5 % vody, mírně disperzní ředíme 10 – 30 % vody. Platí ale pravidlo, že čím je původní barva bělejší, tím méně bychom ji měli ředit. V tomto okamžiku je také ta pravá chvíle na případné tónování barvy. I zde máme dvě možnosti – chceme-li mít byt vymalovaný výraznou, sytou barvou, je podle odborného poradce společnosti Barvy a laky Hostivař, pana Miroslava Koubka lepší, pokud si necháme přesný odstín barvy namíchat v obchodě. Tato varianta je sice dražší, ale při příštím malování si můžeme být jisti, že koupíme naprosto stejný odstín barvy jako je ten, který už zdobí naše zdi. Druhou možností je namíchat si barvu doma, za pomoci tónovačů. Jsou to koncentrované barvy prodávané v malých lahvičkách. Vlastní barvu si tak namícháme sami, bez pomoci odborníků a pokud po prvním nátěru zjistíme, že odstín by chtěl jakkoliv upravit, zvládneme to operativně na místě. Velkou výhodou této varianty je její cena – tónovače Remal pořídíme od …… Kč. Pro domácí tónování nejsou úplně vhodné barvy s vysokým obsahem běloby – ta totiž barevné tóny pohlcuje, a tak bychom k natónování žádaného odstínu spotřebovali daleko větší množství tónovače. V případě domácího tónování bychom také neměli zapomenout na to, aby nám zbytek barvy v potřebném odstínu zůstal pro případné budoucí opravy.
Pokud máme připravenou barvu, měli bychom připravit také místnost, kterou chceme malovat. Samozřejmostí je vyklizení nábytku, zakrytí podlahy a zalepení elektrických zásuvek a vypínačů. Důležitým bodem je také prohlídka stěn, které budeme malovat – jsou-li na nich např. „mapy“ od vody, je třeba takováto místa nejprve oškrabat, natřít Telsalem nebo odizolovat, případně použít mýdlovou vodu. Pokud bychom tento krok vynechali, budou nám nový nátěr hyzdit staré skvrny. Stejně tak bychom neměli zapomenout na odstranění hřebíků, drobné opravy např. opadaného štuku a začištění drobných prasklinek ve zdi, na které je podle pana Koubka ideální šlehaný nebo speciální malířský tmel, naopak nedoporučuje tolik oblíbenou klasickou sádru, která rychle praská. Použít můžeme také speciální bandážovací pásky, které prasklinu ve zdi přemostí, takže po natření není vidět.
Máme-li připravené podmínky, můžeme začít malovat. Každou zeď malujeme ve dvou vrstvách, první by měla být řidší, a proto ji nanášíme malířskou štětkou, druhou, hustší vrstvu nanášíme malířským válečkem. Kdy můžeme začít na zeď začít věšet obrazy? Podle pana Koubka je vhodné nechat zeď proschnout do druhého dne, nátěr je suchý ve chvíli, kdy je barva jednolitá. Pro malování a schnutí barvy je ideální teplota nad 10 °C, pro schnutí je důležité také proudění vzduchu. Malujeme-li tedy v horkém létě, neměli bychom zapomenout na otevření oken či ventilátory, v chladném počasí zase na zapnutí radiátorů.