Ekologické stavění

Tepelná izolace: díky schopnostem vodivosti tepla různých stavebních materiálů se teplo často ztrácí. U dřeva je tomu jinak, neboť je jeho tepelná vodivost špatná. Dřevěná venkovní stěna, dřevěná podlaha, strop nebo dřevěné obložení udržuje teplo uvnitř prostoru a tím přispívá k úspoře nákladů na topení.
Regulace vlhkosti: v každé místnosti se vytváří vlhkost. Zvláště při vaření, praní nebo sprchování, ale také i během dýchání. Dřevo zde uplatňuje jednu ze svých silných stránek. Oproti běžným typům vnitřních omítek ukládá asi desetkrát více vlhkosti na povrchu, čímž dopomáhá k vytváření příjemného vnitřního klimatu.
Povrchová teplota: dřevěné povrchy jsou vždy příjemně teplé. Tento zajímavý efekt vzniká skutečností, že dřevo snižuje odvod tepla z těla, tím může být teplota v místnosti udržována o 2 oC nižší než u jiných stavebních materiálů a Vy pociťujete stejné pohodlí. Samozřejmě zde dochází k úspoře cenné tepelné energie.
Schopnost absorbce: není žádným tajemstvím že naše ovzduší trpí silným znečištěním. Dřevo má však schopnost vázat na sebe zapáchající nebo dokonce zdraví škodlivé látky. Výzkumy prokázaly, že je dřevo schopno snížit koncentraci škodlivých látek ve vzduchu v rámci několika hodin až na desetinu původní hodnoty

Teplota podlahy: zvláště příjemná, nedochází k podchlazení nohou. To není důležité jenom v přechodném zimním období. Víte ostatně že odvod tepla je desetkrát nižší než u betonu ?
Pružnost podlahy: chrání člověka před únavou. Zvláště nervózní lidé mohou chodit sem - tam a nepocítí při tom žádnou únavu z chození. Čím více dřeva, tím lépe. To je i vysvětlení pro skutečnost, že se ve sportovních halách a tělocvičnách stále častěji přistupuje ke dřevěným povrchům.
Účinky na klima v místnosti: jednoduše ideální. Dřevo jako živá surovina se přizpůsobí klimatu v místnosti. Dřevěné podlahy dávají přirozený pocit pohodlí. Nejvýhodnější vlhkost vzduchu by se měla pohybovat mezi 50 - 65 % vlhkosti. Tím se budete cítit příjemně a Vaše podlaha si uchová svůj stále stejný vzhled.
Zvuková izolace: bez problémů. Je jí dosaženo současným působením odpovídajícího základu, izolace a dřevěné podlahy.
Elektrická vodivost: je u dřevěných podlah zvláště malá.

Barvy a povrchové úpravy neznají při tvorbě místnosti hranic. Dřevo můžete povrchově upravit jakýmkoliv paropropustným nátěrem. Doporučeny jsou zejména barevné lazury, které zachovají viditelnost struktury dřeva. Takto barevně upravené dřevěné obklady jsou využitelné pro všechny typy interiérů. Dřevo jako stavební materiál splňuje zcela požadavky kladené na stavbu ze strany ochrany životního prostředí a člověka. Je trvalé a lze jej snadno zpracovávat. Přes svou nízkou hmotnost vykazuje vysokou pevnost.

Ekologické stavěni zahrnuje mnoho aspektů, a vyžaduje proto i důkladnou přípravu. V následující kapitole shrneme některé důležité body pro rodinné domy. Jsou výsledkem rozsáhlé vědecké studie, kterou vypracoval Michael Lehmair, profesor Technické a ekonomické univerzity v Saarbrúckenu společně s Dipl: ing. Achimem Kopmelerem.

Ekologické stavění

Pod pojmem "stavební biologie" chápeme disciplínu, která se zabývá zdravotními důsledky a vzájemným působením mezi stavebním pozemkem, stavebním materiálem, stavební technologií a lidmi. "Stavební ekologii" pak chápeme jako obor zabývající se komplexním systémem vztahů mezi lidmi, domy a přírodou a jejich vzájemným ovlivňováním. Z hlediska stavební ekologie a biologie jsou klíčové zejména výběr stavebního pozemku a jeho tvar, klima v místnostech uvnitř, stavebně biologické hodnocení skupin stavebních materiálů, chemické látky v oblasti stavebnictví...

Výběr stavebního pozemku

Výběr vhodného stavebního pozemku, závisí hned na několika faktorech: Společenský život (přátelé, příbuzní), náklady a zejména nabídka v dané lokalitě. Možnosti stavění mimo zhuštěné městské zástavby jsou malé a z ekologických důvodů by měly také zůstat omezené, zejména když lze očekávat zlepšení kvality bydlení v městských aglomeracích. Nejlepší bude, když si uděláte vlastní dotazník:
Jak to vypadá s průmyslem a provozem v okolí vaší parcely? Kolik imisí a hluku lze očekávat (hlavní směry větru)? Jsou v bezprostřední blízkosti vedení vysokého napětí, transformátorové stanice, vysílače UKW, železniční trať? Jsou pod pozemkem silné podzemní prameny vody nebo dokonce geologické zlomy? Jak vypadá územní plán: je možné optimální orientace domu na jih? Je možné zde realízovat požadovaný (do krajiny zapadající) stavební styl? Jak to vypadá s infrastrukturou (úřady, obchody, škody atd.)?

Tvar budovy

Z energetického hlediska hraje tvar budovy podstatnou roli. Pokud oboustranně obestavěnému řadovému domu přiřadíme hodnotu 100 %, získáme v porovnání s ním u řadového domu obestavěného
z jedné strany spotřebu 127 %, u domu stojícího o samotě 152 % a u domu ve tvaru L stojícího o samotě dokonce 174 %. I velikost zastavěné plochy souvisí s typem stavby. Oproti volné stojícímu rodinnému domu vystačí řadový dům se zastavěnou plochou menší o 30 až 50 %, dvojdomek se spokojí s pozemkem menším o 30 %.

Klima v místnostech

Podstatný vliv zdravého klimatu v místnostech je zřejmý především z faktu, že přibližně 90 % svého času trávíme v uzavřených prostorách. Na klima v místnostech má vliv velmi mnoho faktorů. Roli hraje doba vysychání stavebních materiálů: čím rychleji použité zdivo vysychá, tím lépe pro člověka a následně i spotřebu energie. Ideálním stavebním materiálem je dřevo. U zdiva o tloušťce 30 centimetrů se doba vysychání pohybuje mezi třičtvrtě rokem (cihly) až třemi lety (plynosilikát, pórobeton) nebo dokonce ještě déle (pemzobeton).
Dobré hygroskopické vlastnosti ve spojení s odpovídajícími difuzními vlastnostmi ovlivňují absorpci, popř. eliminaci vodní páry uvnitř místností.
Útulné klima v místnostech vytváří správná kombinace následujících faktorů: teplota, vlhkost, složení a pohyb vzduchu musí být ve vzájemném souladu. Složení plynů uvnitř by mělo odpovídat venkovnímu vzduchu v přírodě; prach, nepříjemné pachy nebo škodliviny - jednoznačně pryč s nimi!
Pro zajištění přívodu čerstvého vzduchu nutného pro dobrou pohodu postačí krátké, avšak intenzivní větrání průvanem. Kromě toho je důležité, vyhnout se v maximální možné míře absolutně utěsněným spárám a parotěsné izolaci, používat raději stavební materiály propustné pro vodní páru, regulovatelné větrací otvory a uměle regulovat přívod čerstvého vzduchu při současném zpětném získávání energie.
Zejména v topném období je vzduch v místnostech výrazně sušší a vedle vyššího obsahu CO2 vykazuje také vysoké koncentrace prachu a škodlivin. Přirozená regulace vlhkosti v místnostech je založena zejména na hygroskopických stavebních materiálech, na nerušené difuzi a ventilaci a na vyzařování tepla. K vyšší vlhkosti vzduchu mohou přispívat zejména pokojové rostliny.

Nepříjemné pachy nejsou nutné

Zápach může být varovným signálem přítomnosti případných škodlivých výparů. Mnoho stavebních materiálů vyniká v době výstavby velice intenzívním zápachem. Ten však během několika málo měsíců zmizí, především tehdy, je-li zajištěno dostatečné větrání. Některé materiály si však svůj charakteristický pach zachovají ještě dlouho po dokončení domu, například lepidla, umělé podlahové krytiny, nátěry (rozpouštědla). Tyto pachy lze zmírnit s pomocí absorpčních stavebních materiálů, například vápennou omítkou, pohledovým zdivem s nízkou hustotou a vlněnými koberci bez syntetického podkladu.
Zlepšení je možné dosáhnout také určitými prostředky pro povrchovou ochranu s obsahem včelího vosku, přírodních pryskyřic a olejů. Negativní působení na lidské zdraví je přisuzováno také střídavým elektrickým a magnetickým polím. Ty jsou produkovány elektrickou instalací a připojenými přístroji, ale také vedením vysokého napětí, procházejícím v blízkosti obydlí. Rovněž jednostranná distribuce iontů v důsledku různých druhů hornin v geologickém podloží a špatného větrání může mít negativní vliv na pohodu bydlení.

Co dělat proti elektrickým polím

Tato pole lze odvádět pomocí odstíněných kabelů, jejichž plášt je vodivě spojen se zemí. V ložnicích a v odpočinkových místnostech může pomoci také vypínač se zátěžovým relé, ktery' udržuje instalaci pod napětím pouze tehdy, pokud je elektrický spotřebič zapnutý. Ke vzniku statického náboje přispívají velkoplošné díly a povrchy z umělých hmot, stejně jako koberce a textilie ze syntetických vláken. Jako zhoršující faktor se často vyskytuje nízká vlhkost vzduchu. Proto dostatečně větrejte a vyvarujte se uvedených materiálů.

Ekologicky a energeticky uvědomělá volba stavebního pozemku, koncepce budovy, její tvar, umístění, volba stavebních materiálů, program vnitřního prostoru a funkční organizace, systémy domovní techniky a zahrnutí vegetace s následujícími cíly:
1. Co možná nejmenší zásahy do přírody;
2. Minimalizace nároků na energie a jejich zdroje při výstavbě a využívání budovy;
3. Inteligentní využívání přirozených systémů a obnovitelných zdrojů energie (pasivní využívání slunečního záření, přirozená klimatizace, rostlinný porost);
4. Minimalizace množství a koncentrace znečištění vzduchu a vody, odpadního tepla, odpadů, odpadních vod a zastavěné plochy;
5. Zachování,nebo dokonce zvýšení rozmanitosti druhů jednotlivých rostlin a živočichů na pozemku;
6. Citlivé zasazení budovy do krajiny a tím koneckonců umožnění zdravého bydlení.

Světlo, osvětlení, prosklení

Při významu světla jako prvotního prvku všeho života je důležité hledat rozumný kompromis mezi velikostí oken a tepelnými ztrátami, aby byly v interiéru vytvořeny co nejpřirozenější světelné podmínky. Při volbě zasklení si musíme uvědomit, že moderní tepelně izolační skla mohou absorbovat ultrafialové záření. To je na pováženou zejména v ročním období chudém na sluneční svit, protože ultrafialová část spektra je důležitá pro tvorbu vitamínu D a také sekundární tvorbu pigmentu. Kromě toho je krátkovlnná část ultrafialového záření významná pro své baktericidní působení.
Malých kvalitativních změn lze docílit s použitím drahých bezolovnatých křemičitých nebo akrylových skel. Výhodná jsou jednoduchá a levná plavená skla s malým obsahem sloučenin kovů.
Umělé osvětlení je často nevyhnutelné. Naplánování osvětlení bychom však v žádném případě neměli ponechat náhodě nebo na elektrikáři. Při projektování osvětlení pro dobry' komfort vidění je nutno zohlednit sílu osvětlení, oslňování a rovnoměrnost rozložení světla. Přitom bychom se měli rozhodovat mezi přímým, zpola nepřímým nebo nepřímým osvětlením. Pro zvýšení komfortu vidění lze doporučit, aby intenzita osvětlení překračovala hodnoty stanovené v technických normách.
Podle charakteru, temperamentu, pohlaví, stáří a zdravotního stavu reaguje každý člověk jinak na barvy. Obecně lze konstatovat, že všechny tmavé barvy působí skličujícím a deprimujícím dojmem. Světlé barvy s jemnými pastelovými odstíny působí naopak přívětivě, vesele a útulně. Syté odstíny žluté, červené nebo modré působí sice na pohled sympaticky a zajímavě, při delším působení však zatěžují zrakový aparát a psychiku.

Dřevo a dřevěné materiály

Dřevo patří mezi nejdůležitější obnovitelné suroviny na Zemi. V našich zeměpisných šířkách je přibližně polovina jeho spotřeby pokrývána domácí těžbou, zbytek je za velkých energetických nákladů na dopravu dovážen z tropických lesů. Přitom bychom se měli soustředit na dřevo z umělých výsadeb. Zbytky vznikající při zpracování dřeva mohou být v plné míře vráceny do přirozeného koloběhu. Dřevo má mnoho stavebně biologických předností: vynikající tepelně izolační vlastnosti, dobrou až středně dobrou akumulaci tepla, je pachově neutrální až příjemně vonící, má hřejivou povrchovou teplotu, není radioaktivní, nemá elektrostatický náboj, dynamicky se přizpůsobuje vzdušné vlhkosti. Je ovšem třeba dbát na odpovídající ošetření jeho povrchu.
Protože dřevo je jako přírodní stavební materiál k dispozici pouze v omezeném množství, byly vyvinuty materiály, které si do oblasti stavebnictví našly cestu jako náhrada za masivní dřevo. Tak je možné neplnohodnotné, slabé dřevo (ohnuté stromy, větve i klestí), zbytky dřeva, odpady z pil a podle nejnovějších zkušeností i recyklované dřevo rozmělnit,
tuto hmotu pomocí pojidel zpracovat na nové stavební materiály s vlastnostmi podobnými dřevu.

Desky z dřevěných materiálů: Funkce a emise

Toto méně hodnotné dřevo se zpracovává do podoby lisovaných lepených desek. Volbou vhodného materiálu, pojiva i výrobních postupů se pak tyto desky přizpůsobují příslušným požadavkům. Energetická náročnost na lisování a na přísady se pro jednotlivé druhy desek výrazně liší. Biologická kvalita truhlářských a dřevotřískových desek závisí na druhu použitých lepidel. Dřevotřískové desky jsou z hlediska kvantity nejčastěji používanými dřevěnými materiály vůbec.
Kvůli zdravotním rizikům v důsledku emisí formaldehydu se dřevotřískové desky dělí do tří emisních tříd (EO neexistuje, protože i ze samotného dřeva se uvolňuje formaldehyd): evropskými normami doporučenou maximální hodnotu 0,1 ppm ve vzduchu v místnosti lze dosáhnout pouze s deskami E1. Deskám E2, které jsou opatřeny povrchovou vrstvou proti úniku formaldehydu, bychom se měli vyhýbat, protože formaldehyd se z nich může kdykoliv uvolňovat vyvrtanými otvory nebo poškozeným povrchem. Nejlepší jsou desky s polymočovinovými pojivy, kde je podíl těchto netěkavých sloučenin velmi malý.
Minerálně pojené dřevotřískové desky představují vedle materiálů pojených umělými pryskyřicemi další možnost. K dostání jsou v podobě desek pojených portlandským cementem a ve velmi malém rozsahu i jako desky pojené magnéziem. Dřevotřísková deska pojená cementem obsahuje látky sloužící k neutralizaci, protože organické části dřeva by jinak neumožnily dostatečnou pojivost. Je proto extrémně alkalická (pH 14) a při zpracování má vznikající prach extrémně dráždivý účinek na sliznice.
Cementem pojené desky jsou kvůli vysokého podílu pojiva (50 až 60 %) relativně těžké.
Dřevovláknité desky se vyrábějí ze zbytků a z pilin. Měkké dřevovláknité desky slouží převážně jako hluková izolace. Vykazují pouze minimální emise formaldehydu. Polotvrdé desky jsou poněkud porézní a z jedné strany hladké. Používají se k výrobě profilových lišt, stropních podhledů i nábytku. U nich jsou emise formaldehydu o něco výraznější. Tvrdé dřevovláknité desky jsou na jedné straně hladké a na rubové straně zvrásněné. Používají se na dveře, nábytek, zadní strany nábytku, stropní podhledy a podbíjení podkroví. Emise formaldehydu jsou u nich malé.
Podle DIN 68800 část 3 je pro nosné stavební součásti předepsána "stavební a preventivní chemická ochrana dřeva" proti napadení houbami a škodlivým hmyzem. To znamená, že u všech nenosných dřevěných stavebních součástí a všech součástí nosných, které je možné sledovat nebo větrat, nemusí být jakákoliv forma chemických ochranných prostředků použita.

Smysl ochrany dřeva

Pokud mají chemické prostředky dřevo chránit, musí škodlivý hmyz usmrcovat, to znamená, že musí být jedovaté. Neuváženým použitím a podle hesla "čím více, tím lépe" se v minulosti aplikovala značná množství chemických ochranných prostředků dokonce i na dřevo v interiérech.
"Pro stavební ochranu dřeva smí být používány pouze úředně schválené prostředky opatřené zkušební značkou". Na toto prohlášení je nutno pohlížet kriticky, protože jmenované prostředky jsou většinou prověřovány pouze z hlediska účinnosti vůči škůdcům, ale již nikoliv z hlediska neškodnosti pro lidi. Z tohoto důvodu bychom měli volit spíše méně jedovaté nebo nezávislými zkušebnami prověřené prostředky.
Ochranné prostředky jsou v převážné míře vodorozpustné soli na bázi chromu, arsenu, fluoru, mědi a boru. Čisté borité soli a stavebními biology často používaný borax jsou v aplikovaných koncentracích pro člověka relativně neškodné. Neprodukují škodlivé emise, maximálně dochází k jejich vymývání.
Ochranné prostředky na bázi kamenného uhlí, nazývané také karbolíneum nebo térové oleje, jsou většinou ředěné rozpouštědly a obsahují až 1000 různých složek, z nichž je zpravidla pouze 300 zná
mých. Karbolinea jsou v podezření, že mají rakovinotvorné účinky. Nesmí se nanášet stříkáním nebo rozprašováním. Jejich použití v budovách, při možném kontaktu s potravinami a ve vodním stavitelství je přísně zakázáno.
Ochranné prostředky na dřevo obsahující rozpouštědla jsou v podstatě organicko-chemické jedy. Některé látky, jako např. PCP a lindan se kvůli své toxicitě a kvůli technickým znečištěním (dioxiny a furany) ocitly v centru mnoha kritických diskusí. Někteří výrobci tyto látky nahradili jinými jedy, které sice veřejnosti nejsou známé, ale zdraví ohrožují podobně. Upozornění na etiketě "Neobsahuje lindan nebo PCP" proto nemusí být bezpodmínečně uklidňující.

Pokud možno se vyhněte plastům

Chemie plastů může vážně ohrožovat životní prostředí především v podobě celé řady meziproduktů a zbytků z výroby. Jejich výchozí bází jsou monomery, z nichž některé jsou v podezření, že vyvolávají zhoubná bujení (anilin) nebo je alespoň podporují (formaldehyd, fenol). Zdraví škodlivé, popř. rakovinotvorné mohou být i nejrůznější změkčovače (např. estery kyseliny ftalátové). Jejich recyklace je možná pouze v omezené míře, likvidace je problematická. Proto by se plasty měly používat pouze tehdy, je-li vyloučeno ohrožení osob, neexistují-li jiné dostatečné přírodní zdroje a překonávají-li ostatní materiály.

Dřevo je pro mnoho stavitelů ztělesněním pojmu biologické bydlení.

Tento materiál skutečně vyniká celou řadou předností: řadí se mezi materiály s přirozenou obnovou, dobře tepelně izoluje, má příjemnou vůni, případně Je bez zápachu, není radioaktivní, nenabíjí se staticky, dobře se přizpůsobuje podmínkám vlhkost a tím reguluje klima v místnostech; v neposlední řadě působí viditelné dřevo v interiérech i exteriérech velice útulně.