Spotřeba. Úspory.

Co dělat v době krize? Politici myslí v době globální krize na jediné. Jak opět nastartovat vysokou spotřebu. Konzum. Ze zákazníka se stal v nedávné minulosti konzument. Je to dobré pro ekonomiku? Je to dobré pro společnost? Je to dobré pro zeměkouli?

Nechci být špatný prorok. Mně ovšem lití „balíčků“ do ekonomiky spíše připadá, jako když mi dojde v autě benzín, tak si ještě 2 x 3 x nastartuji, čímž ovšem vybiji baterku, takže to bude „úplně v háji.“  Pochybuji, že je možno mít trvalý ekonomický růst. Vždyť Zeměkoule je jen jedna. Přírodní, surovinové energetické zdroje jsou omezené. Nikoliv neomezené. 

Tady není dost možné počítat s extenzivním růstem. Že budeme stále, donekonečna jen zvyšovat počet výrobků. Spíše bych předpokládal, že budeme produkovat výrobky stále kvalitnější.  Intenzivní růst.  Tomu se ovšem výrobní koncerny brání. Mám pocit, že v době globálního kapitálu se raději zastaví výroba v automobilce, než aby se zavedly nové technologie. Když už jsme v těch automobilkách, tak např. elektromobily, popř. auta na vodík,…To vše je již vymyšleno.  Vím, jaké investice znamenají zavést nové technologie do výroby. Obrovské, čehož se výrobci bojí. Je to riziko investice.  Ovšem při každém zdvojnásobení výroby klesne pracnost výrobku o stejné procento.  Tedy, výroba sériová bude v jiných cenách, než nyní kusová „ na koleně“. 

Jak říká p. Vlastimil Petrůj, globální kapitál brzdí technický pokrok.  Asi má pravdu. Globální kapitál se může zhodnocovat mnohem výhodněji a bezpečněji, bez rizika, pomocí kartelových dohod, než podnikáním, vymýšlením nových technologií a investováním do nich s rizikem. Dnes je spousta velkých světových výrobců, dříve konkurentů, provázána kapitálově. Přece si navzájem nebudou škodit konkurencí. Škodili by sami sobě.

Ať koupíme uran, nebo plyn, stejně to bude z Ruska. Cena uranu se v posledních 10 letech asi zdesetinásobila, nejvíce ho nakupovalo právě Rusko.

Je zajímavé, že slovo úspory, spoření, úsporné technologie, je dnes v médiích neslušné slovo.  Zvláště se ho bojí makroekonomové a bankéři. I politici.  Ti by nejraději opět nastartovali masovou spotřebu.  Ovšem mám obavu, že jejich balíčky nebudou příliš účinné. 

Evropští a západní politici by nejraději nastartovali konzum. Spotřebu. Jen se klidně občane maximálně zadluž. Pomáháš tím sobě i ekonomice. Ale spíše se občan stává ekonomickým otrokem. Je stále dopředu štván existencí splátek.  V Asii je to jinak. Tam je maximální zájem šetřit, třeba z „ničeho“, z hrstky rýže.  A Asie ty peníze půjčuje západu.

Divný postup.  V 80 tých létech, někteří vyučující na VUT v Brně katedra Ekonomiky a řízení strojírenských výrob říkali: „ Není důležité, jaká je okamžitá situace, ale kam směřuje vývoj“.

A měli pravdu, „šlo to do háje“.  Možná spíše politicky, než ekonomicky. Ekonomika tehdy nebyla až tak moc špatná, jak nám dnes předkládají.  Např. školství a zemědělství bylo na vysoké úrovni, stejně tak některé průmyslové obory.  Nechci přizvukovat dnešním ekonomům, a politikům, kteří se předbíhají v malování černé budoucnosti.   Já to vidím jinak. Jsou firmy, které jdou dolů, jsou firmy, které jdou i dnes nahoru. Máme na výběr. Tak je to i s domácnostmi.

Velmi výraznou částku mohou uspořit i obce ve svém rozpočtu. Např. decentralizovaným čištěním odpadních vod, které je navíc daleko ekologičtější, než centrální kanalizace, lze i v malé obci ušetřit  stovky milionů Kč.   Navíc občan do smrti nebude platit stočné. To znamená výrazné snížení životních nákladů.

Úsporné technologie:

V době krize jsou  vždy zvykem investice  do nových úsporných technologií. Tím se jednak nastartuje ekonomika, jednak dochází ke snížení nákladů a konkurenceschopnosti. Tak to bylo posledních několik století kapitalismu, dnes je více snaha získat vládní balíček. Neznamená to ovšem spíše jen prodloužení agónie špatných firem?  Na úkor těch dobrých a zdravých, které ovšem podporu nedostanou, neboť nejsou v krizi.  Takový „Chozrasčot,“ to už tu jednou bylo. „Kontrola hospodaření „firmy“ korunou“, tomu říkali.   „Firma“ která vydělala, peníze odvedla.  Ta co nevydělala, peníze dostala.  Dobré, že?

Ovšem i firmy dnes, bez ohledu na velikost, mohou čerpat dotace na energetické úspory. Kolem 50 %.

Jak se má zachovat občan

No investovat do úspor. Peníze v bance Vám znehodnocuje inflace.  Ono to ani nemusí být investice. Mnohdy jen přesměrování peněz, které mu dnes například utíkají komínem za plyn. Pokud například platím 5 000,- Kč měsíčně za zemní plyn, je lépe tyto peníze platit třeba za splátky tepelného čerpadla. Peníze, které dáte za plyn, se Vám již nikdy nevrátí. Peníze, které dáte do tepelného čerpadla, se vám během 10 let třeba vrátí i 3 x, navíc vám zajistí levné teplo v důchodu. Ti rychlejší a chytřejší k těmto investicím využijí i státní dotace. Ty jsou letos poměrně vysoké, dokonce se počítá i s 5 – 10 miliardami Kč do zateplování rodinných domků a panelových domů. 

Investice do úspor jsou velmi výhodné pro občana.  Nejsou však výhodná pro stát, ani pro síťové monopoly.  Síťovým dodavatelům, pokud občan investuje do úspor, klesají tržby. A to velmi výrazně. Koupí – li si peletkový kotel, nebo tepelné čerpadlo, zpravidla ruší plyn úplně, nebo jej ponechají jen do kuchyně. Státu klesá zase výběr daní. Pokud větší rodinný dům zaplatí za elektřinu a plyn 90 000,- Kč ročně, stát má DPH pomalu 20 000,- Kč. Navíc další daně z firem – daň ze silniční, z příjmu, nemovitostí, spotřební z paliv,…

Pokud si tyto roční finanční toky vynásobíte třeba 30 roky, přičemž si dáte meziroční zdražení energií jen 10 %, dopočítáte se k milionům, které zaplatíte za energie. Běžný občan, v běžném rodinném domě.

Ale nemusíte platit miliony za energie. Záleží jen na Vás. Naopak na úspory energií můžete čerpat velmi vysoké dotace, ať již bydlíte v rodinném domku, nebo bytě.

Autor:  Ing. Pavel Sýkora

Zdroj. www.kodek.cz

Související články:

Důchodové spoření jinak  

Krby se sekundárním spalováním

Zdroj energie na zahradě

Dimenzování

Dotace na čističky odpadních vod

Dotace 2009  

Budeme stavět dům

Štítky