Permakulturní zahrada

Koncept permakulturních zahrad a jiných permakulturních ekosystému vznikl v 70. letech minulého století v Tasmánii a Austrálii. Co to permakultura je a jaké principy utváří permakulturní zahrady?

Slovo „permakultura“ vychází ze spojení anglických slov „permanent“ – trvalý, udržitelný a „agriculture“ – zemědělství. Pojem má dalekosáhlejší význam, ale my se zaměříme na permakulturní zahrady, které vám budou dělat radost přímo u vás doma.

Jaký je rozdíl mezi permakulturní a tradiční zahradou?

Na první pohled patrný! Klasické a okrasné zahrady se odlišují od permakulturních zahrad na první pohled – klasické zahrady jsou velmi upravené, estetické, kdežto permakulturní zahrady často působí přirozeněji, jsou více zarostené a nepravidelné.

Zásadním rozdílem je také, že permakulturní zahrada se obejde zcela bez chemických hnojiv a jedovatých postřiků. Permakulturní zahradnictví se nesnaží ovládnout zahradu, spíše s ní aktivně spolupracuje tím, že propojuje praktické zkušenosti předků s technologiemi a nebojí se experimentovat.

Permakulturní zahrada je prostor, fungující jako celek, kde všechny části pracují spolu v harmonii a využívají navzájem své specifické funkce. Jednotlivé části se vzájemně podporují a fungují v rovnováze. Do tohoto ekosystému jsou pak šetrně zapojeny i stavby (jako dílny, přístřešky pro zvířata, domy) s ekologickou zelenou střechou a podobně.

Permakulturní zahrady vznikají přirozeněji než klasické, proto jejich vznik vyžaduje i řadu let. Délka je pak závislá na vašem úsilí, množství stráveného času, finančních možnostech a přírodních podmínkách.

Základní principy

Ke hnojení je na permakulturní zahradě využíváno výhradně přírodních hnojiv, které nepůsobí negativně na životní prostředí. Zelenina a ovoce vypěstované v těchto zahradách skvěle voní, chutná a jsou opravdu zdravé. Vychází se z principů ekologického zahradnictví, které je na prvním místě trvale udržitelné a neškodlivé.

Permakultura využívá hodně mulčování. Využívá se mulč, která má ekologický charakter – o okrasných, bylinkových i zeleninových záhonků. Nemulčuje se kůrou jehličnanů, která především okyseluje půdu, ale například slámou, jemně posečenou trávou, plevelem, který se rozloží, nebo kamennou drtí.

Pro permakulturu je typický „nepořádek“. Pravidelné záhony v těchto strukturách nenajdete, ale i v takových zahradách je nutné přemýšlení a důkladné plánování, aby sloužily k šetrné spotřebě vody, půdy i lidské práce.

Orientace na maximální výsadbu je klíčová. Předejdete tak zklamání z případných ztrát při nepoužití chemických postřiků. Permakuturní zahrady jsou v největší míře užitkové, protože mají za cíl poskytnout hospodařícím rodinám dostatečnou zásobu rostlinných potravin po celý rok.

Typickým znakem takových dobře založených zahrad v permakulturním ekosystému je téměř nulová potřeba zalévání. Obvykle se zalévají dešťovou vodou pouze mladé rostlinky. Dešťovou vodu hromadíte přímo v zahradě v podzemních jímkách nebo v nadzemních nádržích.

Pokud plánujete vyzkoušet vlastní permakulturní zahradničení, nezapomeňte, že aby to fungovalo, vyžaduje to hodně práce a je to běh na dlouhou trať. 

Štítky